Po úvodních dvou kolech olympijského turnaje, v nichž zápasník Marek Švec (člen policejního sportovního klubu Olymp Praha) porazil v řeckořímském stylu v kategorii do 96 kilogramů Bulhara Kalojana Dinčeva a nečekaně i favorita a úřadujícího mistra světa Nozadzeho z Gruzie.
Poté nastoupil v semifinále proti ruskému Aslanbeku Chuštovovi, který ho položil na lopatky. V rozhodujícím duelu o třetí místo s Kazachem Mambetem prohrál. První periodu získal soupeř díky dobré obraně, druhou periodu zakončil chvatem ohodnoceným rozhodčími celkem pěti body. Marek Švec tak zůstal bez medaile a obsadil 5. místo. Olympijským vítězem se stal Aslanbek Chuštov.

• Podařilo se ti tvůj cíl, s kterým jsi odlétal do Pekingu, splnit?
Mým cílem bylo získat medaili. O kousíček mi to uteklo. Nevím, jak se to mohlo stát. Ten kousíček byl tak strašně malý, že mě to bude strašit nadosmrti.
• V semifinále jsi podlehnul Aslanbeku Chuštovi z Ruska, jenž tě zdolal před limitem položením na lopatky. Při sledování přímého přenosu jsem tomu nemohla společně s kolegy uvěřit. Byly tam ty lopatky či nikoli?
Když jsem se těsně po skončení zápasu díval na zpomalený záznam, také jsem je neviděl. Ale od toho jsou tam rozhodčí a ti je prostě viděli, a tak je pískli.
• Pak jsi v duelu o bronzovou medaili bojoval s Kazachem Mambetovem a prohrál na body 7:1. Co bylo příčinou tvé porážky?
Myslím si, že hlavní příčinou bylo to, že jsem strašně moc chtěl získat medaili. Neuměl jsem si počkat na tu pravou chvíli a vše jsem uspěchal.
• Při prohlížení startovní listiny jsem byl překvapena, že převážná většina zápasníků je z bývalých sovětských republik.
Máš pravdu. Mohu říci, že jsem se zúčastnil malého mistrovství Sovětského svazu. Vždyť kromě Bulhara v prvním utkání jsem se na žíněnce potkal se sportovci postsovětských zemí.
• Nesehrála určitou měrou v porážce také nynější pravidla? Vždyť při rovnosti bodů vyhrává ten, kterému zápasníkovi se podaří jako poslednímu získat bod.
Současná pravidla platí již skoro tři roky a opravdu jde o štěstí, jak proběhne losování po první minutě zápasu, kdy se rozhodne, kdo jako první zahajuje útok. Rozhodčí šahá do pytlíku pro jeden z míčků. Ale nikdo neví ani se nekontroluje, zda tam náhodou nejsou pouze dva míčky stejné barvy nebo zda rozhodčí neví, na jaké straně je červený a na jaké straně modrý míček. Těžko říci, jak to funguje. Nicméně se nabízí více spekulací než odpovědí. Po olympiádě se mají pravidla zápasu včetně váhových kategorií měnit, ale jak, to teprve uvidíme.
• Jak jsi prožíval svou účast na olympiádě v čínském Pekingu?
Mohu říci, že olympijské hry byly úžasně zorganizovány. Mrzí mě, že jsem však nic z ní ani z Číny jako země neviděl. Nic jsem si neužil. Po příletu do Pekingu jsem absolvoval závěrečné přípravy na vlastní zápasy, adaptaci na nové prostředí a poslední stáhnutí zhruba pěti kilogramů.
• To musí být náročné a snad to ani není moc zdravé. Tak rychlé hubnutí musí vyčerpávat organismus.
Náročné to samozřejmě je. Upraví se strava a zvýší se tréninkové dávky, zvláště aerobního charakteru. Ubytí posledního 1 – 2 kilogramů se provádí omezením příjmu tekutin. Je to taková alchymie.
• Vždyť se ale vážíte den před zápasem, a tudíž sportovec může do druhého dne zase něco přibrat.
Ano. Člověk se opravdu takzvaně dojí a dopije. Je faktem, že kdyby se vážilo těsně před vlastním zápasem, pak by byli sportovci nuceni dlouhodobě pracovat na své hmotnosti a nedělaly by se takové náročné úpravy váhy.
• Pak nastane den „D“ a člověk musí svou přípravu zúročit. Jak jsi ty minuty zkoušky prožíval?
Během vlastním závodů je to složitější. Člověk jde od jednoho zápasu ke druhému. Mě v hlavě strašila medaile. Přemýšlel jsem stále na tom, jak se k ní přiblížit, jak ji vybojovat. Nejhorší situace je taková, když ji má člověk na dosah a v posledním kroku prohraje. Je to šílené stresující. V zápase to není jako v atletice, kde se sportovec postupně dostává výš k metě nejvyšší a soupeře nechává za sebou. U nás se „propadáme“. Jeden chybný manévr a možnost zisku medaile je nenávratně pryč.
• V televizním přenosu bylo vidět, že trenér Ervín Varga všechny tvá vystoupení na žíněnce velice nervózně prožíval.
Ervín emotivně prožívá všechny zápasy. Není takový jediný. Jsou to snad všichni trenéři. V momentě, kdy jsou jejich svěřenci v akci, vědí ze své pozice, co mají zápasníci udělat. Sportovec se ale soustředí sám na sebe a na soupeře a stejně nevnímá to, co na něj trenér volá. Ti se snaží alespoň slovně poradit, podpořit, ale protože vědí, že v danou chvíli nejsou schopni zápas ovlivnit, tak o to více emotivněji vše prožívají.
• Znáš se osobně se soupeři? Jak spolu vycházíte?
Mnoho svých soupeřů znám. Na soutěžích se s nimi potkávám, vyměníme si pozdrav, popovídáme a zavtipkujeme, ale v momentě, kdy se máme utkat, tak pak se soustředí každý pouze na sebe, na svůj výkon a nenechá se zbytečně rozptylovat.
• Marku, co ti navždy utkví v paměti, na co bys rád co nejrychleji zapomenul?
Na to mohu odpovědět najednou, ať už chci nebo nechci - poslední moje utkání.
• Vždyť získání pátého místo na olympiádě je úspěchem. Nepodařilo se to z tvého hlediska teď , podaří se to možná za čtyři roky v Londýně.
Zda pojedu na XXX. olympijské hry, to je ve hvězdách. Pokud budu zdravý a bude se výkonnostně dařit, není důvod, proč nepokračovat.
• Takže příprava začne už teď.
Teď mám pár dnů volno a pak si budu brát měsíc v jednou kuse dovolenou. Potřebuji si vyčistit hlavu, odpočinout psychicky i fyzicky z posledních náročných dnů. Čekají mě i lázeňské kúry. No a po návratu začíná příprava na další sezonu.
- Petra Drbohlavová -