Nejlepším sportovcem ministerstva vnitra pro rok 2008 byla ve čtvrtek 23.10. při slavnostním večeru na Žofíně vyhlášena členka sportovního klubu policie v Plzni, držitelka zlaté a stříbrné olympijské medaile z Pekingu střelkyně Kateřina Emmons. My jsme si popovídali s jejím otcem a zároveň trenérem panem Petrem Kůrkou.

Petr Kůrka je majitelem celého kompletu medailí ze světových a hlavně evropských šampionátů z malorážky, vzduchovky, velkorážních zbraní a dokonce se stal mistrem světa ve střelbě z kuše. Jen ze třech olympijských her, kterých se zúčastnil, nepřivezl žádnou medaili. Co se nepodařilo jemu, podařilo se jeho dceři Kateřině, která na olympiádě v Aténách vybojovala bronz a vystoupením na letošních pekingských olympijských hrách doplnila svou olympijskou sbírku o jednu zlatou a jednu stříbrnou medaili. Kateřina Emmons spolu se svým manželem Mattem se stali nejúspěšnějším manželským párem olympijských her.

• Pane Kůrko, jste otcem a trenérem současné střelecké královny. Máte být na co hrdý a pyšný. V publikaci Karla Felty Zlatá kniha sportovní střelby se ale dozvídám, že jste trpělivě oběma dcerám, Kateřině i Aleně, střelbu znechucoval, zatímco dědeček Libor a babička Gerta oběma vnučkám vysvětlovali její taje. Co je na tom pravdy? A pokud jste tak činil, co vás k tomu vedlo?
Protože jsme já i moje manželka vyrůstali ve sportovním prostředí, chtěli jsme, aby naše dcery vyrůstaly podobně. Začaly tedy obě plavat a protože je plavání bavilo, plavaly více jak deset let. Můj názor byl a je, že se střeleckým sportem by měl člověk začít, až když už má jiné sportovní zkušenosti za sebou a když už má trochu utvořený názor na svět. Proto jsme je nejprve s manželkou zrazovali od střelby. Když pak po ukončení základní školy obě stále tíhly ke střelbě, byl ten pravý čas je v tom začít podporovat. Plavání jim oběma dalo velké znalosti o tom, jak vypadá tréninková dřina a co to obnáší, když se soutěží. To vše velice dobře dokázaly hned při vstupu na střelnici využít, a proto obě dvě naše dcery dosáhly poměrně brzy velmi slušných výsledků. To, že moji rodiče s nimi často hovořili o střelbě, je určitě pravda. Zejména jejich děda Libor dodnes střelbou žije a jiné téma než střelecké k rozhovoru těžko hledá.

• Být otcem a současně trenérem v jedné osobě je zřejmě velmi náročné. V mnoha případech se dvojrole nevydaří. Jaká byla Kateřina jako dcera a jaká jako sportovkyně – vaše svěřenkyně? Nedocházelo mezi vámi ke konfliktům?
Katka byla od malička tvrdohlavá a za svými dětskými sny si vždy dokázala jít poměrně jednoznačně. Tato vlastnost jí dodnes zůstala. Protože já mám také tvrdou hlavu, tak se naše názory občas pochopitelně střetly. Myslím si, že Katka měla přiměřeně tvrdou sportovní výchovu, kterou bych na jiném sportovci, než který pochází z vlastní krve, nemohl uplatnit. Ten by totiž brzy utekl. Myslím, že jsme se s Katkou od sebe navzájem hodně naučili a dokážeme, nyní už v klidu, respektovat názory jednoho či druhého tak, aby to bylo co nejlepší pro věc, které se to týká. Nemusí se jednat vždy o sport, i když ten hraje pochopitelně v našich diskusích prim.

• Připomeňte čtenářům největší Katčiny úspěchy a prozraďte, jak je prožívá Katka a jak vy?
Katka dosáhla již na všechny medailové vrcholy. Má zlato z mistrovství světa, Evropy, olympijských her, světového poháru… Cennější možná ale je, že se vždy dokázala na stupně vítězů vrátit. Po titulu mistra světa, který získala v roce 2002 a o který se bojuje jedenkrát za čtyři roky, dokázala získat v roce 2006 stříbro. Na stupně vítězů na mistrovstvích Evropy se vrací pravidelně. Po bronzu z Olympijských her v Aténách se dokázala v Pekingu na stupně vítězů vrátit hned dvakrát, zlato vybojovala ve střelbě ze vzduchové pušky a stříbro ve střelbě z malorážky. Prožíváme to oba dva s mírou. Víme, že sláva je příjemná, ale pomíjivá. Je třeba mít životní hodnoty položené trochu jinde. To Katka dovede skvěle. Největší radost máme oba dva vždy z toho, že, když se něco povede, mají lidé okolo nás dobrou náladu a důvod k úsměvu. V takovém prostředí se žije mnohem lépe, než kde je zamračeno.

• Nastaly v dosavadní sportovní kariéře u Katky krizové situace, kdy buď ona nebo vy byste nejraději vše zabalili a „pověsili pušku nebo malorážku na hřebík“? Pokud ano, jak je Katka řešila a jak jste ji pomáhal vy?
Těch momentů, kdy jsme to chtěli jeden nebo druhý zabalit bylo určitě dost. Je to vždy spojené s tím, že pokud se něco nepodaří, připadá vám to, jako když se celá ta obrovská dřina, kterou jste tomu dali, nevrací. To je vždy velice demoralizující a když se to stává několikrát za sebou, je těžké odolat a nepověsit nářadí na hřebík. Já měl takový okamžik po Mistrovství světa 1998, kdy jsem to nakonec na hřebík pověsil. Je pravda, že to bylo v souvislosti s tím, že jsem v ten samý okamžik dostal nabídku na trenéra. Katka měla takový okamžik po olympiádě v Aténách. Najednou jí připadalo, že už dosáhla všeho a ztratila motivaci. Navíc tenkrát nebyla připravená na mediální kolotoč. Já i manželka jsme byli přesvědčeni, že ještě nedosáhla na vše, že utíká od rozdělané práce. Naštěstí jsme ji tenkrát ještě dokázali přemluvit, aby odjela na soustředění do USA, kde jí velice pomohl její nynější manžel Matt. Po návratu z USA, kde byla asi 14 dní, již řeči o konci kariéry ustávaly. Paradoxně musím říct, že teď už bych jí konec se sportováním nerozmlouval. Ale není to aktuální, Katka je zkušenější a nemá v úmyslu sportovní kariéru ukončit.

• V současnosti z Kateřiny vyzařuje vyrovnanost a pohoda. Je to zásluha Matta? Jak ho vaše rodina přijala? Diskutujete spolu i o sportovní střelbě?
Matt je výborný kluk, stejně jak manžel druhé dcery. Oba dva zapadli do rodiny, jako kdyby s námi vyrůstali. Střelby máme dost na střelnici a domů se to snažíme netahat. Pokud se na diskusi o střelbě doma dostaneme, je to jen nakrátko, protože moje manželka nás hned posílá diskutovat na střelnici. Pokud z Katky vyzařuje pohoda a vyrovnanost, tak je to jistě zásluha celé rodiny, která s Katkou prožívá všechny radosti i trápení.

• Vraťme se teď k letošním olympijským hrám. Jak jste prožíval vy a jak Katka závody, vztyčování naší vlajky, zaznění české hymny a také celý váš pobyt v Číně?
Závody prožívám vždy velice těžce. Jsem hrozně nervózní a musím to skrývat, abych nervozitu nepřenesl na závodníky. Té se nijak nebráním. Vždy si myslím, že čím více jsem nervózní já, tím méně střelec. Okolo Katky byl již před olympiádou dost veliký kolotoč, který se mi podařilo ukočírovat, ale stálo mne to také spoustu sil. Katka prožívá všechny závody podobně. Zpravidla zapomene něco důležitého, takže se o velkých soutěžích rozhodně nenudím. V Aténách ztratila střelecký svetr, a v Pekingu měla poruchu na zbrani, za což ale nemohla.
Když jde vlajka nahoru a hraje se hymna a je to na olympijských hrách a medaili má váš potomek…, nedá se to popsat. Musí se to zažít.
Pobyt v Číně zvládli všichni naši střelci na výtečnou. Byli jsme tam poměrně dlouho, 21 dní, a tak by se dala i nějaká ta ponorka očekávat, ale nestalo se. Na olympiádě je vždy dost rozptýlení pro členy jednotlivých výprav. Nejinak tomu bylo i v Číně, a tak jsme to zvládli dobře. Snad jen jako vždy – moc jiných sportovišť jsme nenavštívili. Vlastně já s Katkou ani jedno. Během našich soutěží se to nehodilo, pak závodil Matt a pak byla na programu média a odlet.

• Co vám navždy utkví v paměti a na co chcete co nejrychleji zapomenout?
Asi celý průběh Katčina vystoupení na Olympijských hrách v Pekingu mi zůstane navždy pevně vryt do paměti. Asi si budu vždy pamatovat stres, který jsem prožil u sedmihodinové opravy zbraně dva dny před soutěží. Taky si budu pamatovat to, jak jsem doslova chytil příslušníka security pod krkem a vyhrožoval mu, když mě nechtěl pustit během závodu z malorážky ke Katce, která měla problémy a potřebovala je řešit. Budu si pamatovat velké slzy, které přišly po zlaté i po stříbrné medaili a pak zejména ty největší slzy, které přišly po Mattově 130. ráně v posledním závodě. Nemám z olympiády zážitek, na který bych chtěl nebo měl zapomenout. I sportovní prohry a tragédie patří ke sportovnímu životu a dělají sport sportem.

• Druhé vystoupení na olympiádě Katčina manžela bylo smolné. V čem vidíte příčinu?
Ne vždy se dá nalézt řešení. Každému se někdy na velké soutěži stane malér. Matt je skvělý střelec a dokázal již vyhrát mnoho velkých soutěží, včetně OH v Aténách a také si veze stříbro z letošních her. Zkrátka měl smůlu, že se „ustřelil“ dvakrát za sebou, když už měl zlato „v kapse“. Já dal dvě nuly kdysi na mistrovství Evropy. Stačí, když si brnknete o spoušť, která má odpor jen 50 gramů. Je to hned. Olympijské hry přinášejí velký stres a není jednoduché vše bez chybičky zvládnout. On to třeba ještě dokáže, aby vyhrál dvě medaile na jiných olympijských hrách. Třeba v Londýně v roce 2012. Mně se ale zdá, že stříbro a 4. místo ze dvou disciplín na jedněch hrách je sen každého našeho sportovce.

• Olympiáda skončila. Plánujete určitě další přípravu. Jaké jsou vaše společné cíle?
Katka s Mattem mají dnes jediný společný cíl, a to založit zdravou rodinu a radovat se ze života ve třech. Sportovní cíle jsou také jasné – Londýn 2012. Aby oba nabrali síly, rok 2009 závodně vynechají a budou se věnovat regeneraci a převážně fyzické přípravě. Tréninky budou pochopitelně také součástí odpočinkové sezony. Katka se možná v Londýně představí jen ve střelbě ze vzduchovky, Matt se naopak pokusí bojovat o medaile ve všech třech disciplínách, které umí. Aby se do Londýna dostali, nejdříve si budou muset účast na hrách vybojovat, takže první opravdu velký cíl bude Mistrovství světa 2010 v Německu.

Petra Drbohlavová