„Chybělo mi osm desetin na vítězku...“ aneb jak se získává bronzová medaile v polohovém závodě. 4. - 8. července 2005 se v Berlíně sešli policisté z 22 evropských zemí s cílem porovnat své plavecké dovednosti. Konalo se tu totiž Policejní mistrovství Evropy v plavání.

„Úroveň sportovních výkonů se za 4 roky od minulého šampionátu obrovsky zvýšila. To dokumentuje skutečnost, že byly překonány 23 evropské policejní rekordy. Některé časy by stačily profesionálním plavcům v České republice pro nominaci na mistrovství světa a Evropy,“ sděluje trenér české reprezentace Luboš Čípa.

V berlínském podzemním bazénu soutěžilo 240 plavců a plavkyň z 22 evropských zemí. Českou republiku reprezentovalo v deseti disciplínách 8 mužů a 2 ženy. Hned v úvodním dnu vybojovalo družstvo, ve složení Petr Landa, Marek Čermák a Marek Pácl, v záchranném plavání čtvrté místo, přestože tato disciplína není součástí výcviku policie, jako je tomu v sousedních zemích. V dalších dnech si postupně naši reprezentani vybojovali devět účastí ve finále a tedy celkové umístění do osmého místa. Největším překvapením a úspěchem bylo vystoupení Lenky Trčové, která zaplavala trať 200 m polohohový závod v čase 2:30,44 a získala bronzovou medaili. Osm desetin sekund jí chybělo do času vítězky Ukrajinky Inny Nikitiny. „V rozplavbě jsem zaplavala čas 2:35,0 a byla jsem přesvědčena, že na víc nemám. Před odpoledním finále jsem sundala prstýnky, řetízky, náramky, oblékla plavky a s chladnou hlavou nastoupila. Jaké pro mě bylo překvapení, když jsem v cíli zjistila, že jsem zaplavala čas skoro o pět sekund lepší. Chybělo mi osm desetin na vítězku, jejíž výkon je novým evropským rekordem. Ale já na víc neměla. Šla jsem opravdu naplno,“ hodnotí své vystoupení Středočeška Lenka Trčová.

Další vynikající výkony předvedli znakaři. Na trati 100 m Jaroslav Musil doplaval čtvrtý, Michal Špaček šestý.

Na otázku, jak se připravuje, nejúspěšnější česká plavkyně odpovídá: „Před prací, po práci, zkrátka, kdy to jde. Před evropským šampionátem jsem si vzala čtrnáct dnů dovolené, abych ještě něco natrénovala. Největší problém mám s bazénem. Plavci v Roudnici mají tréninky od pěti do sedmi odpoledne. Pokud sloužím, tak ne vždy tento čas stíhám a trénovat v době veřejných hodin se nedá. Když je dobrá konstelace hvězd, dostanu se do bazénu čtyřikrát až šestkrát týdně, ale jsou i období, kdy jsem ve vodě pouze jednou za týden. Fyzičku se snažím dohnat kondičním běháním. A rehabilitace (smích)? Ano ta je v práci při spisech.“

V dalším povídání se dovídám, že Lenka stačí ještě i dálkově studovat Fakultu tělesné výchovy a sportu.

„Vzniká tak otázka, jestli se naši policisté, kteří slouží v přímém výkonu služby a po náročné práci teprve skočí do bazénu, mohou srovnávat s policisty z některých evropských zemí, kteří trénují místo práce jako profesionálové. O to víc je třeba si umístění našich borců vážit,“ uvažuje trenér Luboš Čípa.

A co dodat na závěr? Poděkování za vzornou reprezentaci Policie ČR si zaslouží všech deset plavců, ale i vedení výpravy, ve složení Luboš Čípa a David Holý, včetně delegáta Unie tělovýchovných organizací Policie ČR Jindřicha Janáčka, kteří plnili nejen funkci trenérů, manažérů, masérů, zdravotníků, tlumočníků, fotografů, ale i řidičů.