Svět poprvé spatřil 19. dubna 1960 na Slovensku v Trebišově. Narodil se ve znamení Berana. Jací lidé v tomto znamení jsou? Mají pevnou vůli, jsou ctižádostiví, touží po nezávislosti. Věří ve vlastní schopnosti o co nejrychlejší dosažení cíle, který si stanovili. Jsou si vědomi své síly a průbojnosti. Nebojí se žádných překážek a nedají se odradit neúspěchem.

Nadšeně se chopí práce i příležitosti, nezvažují moc dlouho, zda jim stačí síly a schopnosti k vyřešení úkolu. Nevyhýbají se boji. Snaží se prosazovat svou vůli. Berani milují nové a neznámé věci. Mají tvůrčí schopnosti. Jejich plány jsou velkorysé, neberou ohled na podrobnosti. Těší je průkopnická práce, svá povolání vykonávají s velkým nadšením. Vyhovuje jim řídící pozice. Pracovní rutina a omezování v nich probouzí rebelantský postoj. Vlohy mají pro techniku a vojenství.Tak takový je i pplk. Mgr. Emil Fejer. Pracovat v řadách policie se rozhodl ještě v době, kdy plnil základní vojenskou službu. Bez problémů zvládl náročné fyzické a psychické testy pro přijetí k policii, ukončil praporčickou školu a po roční přípravě v Praze nastoupil k elitnímu policejnímu útvaru. Práce ho bavila, zůstal u ní a začal se spolupodílet na budování útvaru rychlého nasazení (URNA), kde působí i dnes. Je nejen výborným policistou, ale i sportovcem, který dosáhl zvláště ve střelbě řadu úspěchů. Za dosažené výsledky byl vyhlášen nejlepším policistou - sportovcem ČR pro rok 1997, což se uděluje policistům, kteří nejsou zařazeni do resortního systému vrcholového sportu.


• Střelba vám evidentně učarovala. Kdy jste tento sport začal provozovat?

Na vojně a pak po nástupu k policii jsem dělal silový trojboj a začal jsem k tomu taky střílet sportovní disciplíny SP 30+30, revolver 30+30 a Sa 3x20. Služba si to trochu vyžadovala, ať už ta vojenská či u policie. V teenagerovském věku jsem střílel doma ze vzduchovky a ve Svazarmu z malorážky. V letech 1983 – 87 jsem se začal věnovat střelbě z krátkých sportovních zbraní. Střílel jsem z Margoliny a taky olympijskou libovolku, pak velkorážní revolver. Bylo to s ohledem na moji práci ale příliš statické. Raději jsem střílel za pohybu a ta možnost se naskytla po roce 1989.


• Po roce 1989 se u nás začaly pořádat první mezinárodní policejní střelecké závody. Zúčastnil jste se jich?

Samozřejmě. Když se začaly pořádat v Českých Budějovicích mezinárodní závody policie, nechyběl jsem a vyhrál jsem je pět let po sobě v konkurenci střelců ze všech pozvaných evropských státu. V devadesátých letech minulého století se začala tvořit nová disciplína – praktická střelba IPSC. A ta mě začala bavit, a to i z důvodu, že se tato disciplína střílí na světových policejních hrách. Postupně jsem pak střílel i disciplínu Evropský policejní parkúr a později PPC1500.


• Vím, že jste dosahoval výborných výsledků. V Českých Budějovicích jste se stal několikrát vítězem. Účastnil jste se a triumfoval na mistrovstvích ČR, pak jste si odvážel i medaile z Belgie, Holandska a Lucemburska. V roce 1996 jste začal střílet disciplínu PPC 1500 (Police Pistol Combat).

Ano. Podařilo se mi hned v roce 1996 získat sponzora na Světové policejní hry do Austrálie. Tato disciplína se mi tak zalíbila,že jsem u ní zůstal a propracoval jsem se v roce 2001 jako jediný v ČR až do nejvyšší kategorie „High Master“.


• Nejsem si zcela jistá, zda všichni čtenáři budou vědět, co se vlastně v PPC střílí. Přibližte nám tuto disciplínu.

V „pípísíčku“ se střílejí 3 pistolové a 4 revolverové disciplíny a libovolná disciplína Open match. Střelec tak střílí v osmi disciplínách několika zbraněmi, na různé vzdálenosti od tří až do padesáti metrů v různých polohách. Pro ty co se chtějí seznámit s touto střelbou doporučuji naše stránky (www.ppc1500.cz) kde jsou i pravidla.


• Které značky zbraní upřednostňujete?

Začínal jsem s ČZ 75, která byla tehda nejrozšířenější. Nedám na ni dopustit ani dnes. Dodnes je to světová značka mezi střelci velice uznávaná. Zbrojovka mi v té době postavila zbraň na zakázku tak, aby splňovala předepsané parametry hlavní pistolové disciplíny Auto-Match a Distinguished Pistol. Krátké revolvery střílím Manurhinem MR 73. Je špičkou ve standardní cenové hladině kolem 40 – 45 tisíc. Dlouhé revolvery střílím Smith&Wessonem model 10 s těžkou hlavní a miřidly Aristokrat a modelem 686 Challenger také v šesti palcovém provedení.


• Zkoušel jste střílet IPSC brokovnicí a útočnou puškou?

V současné době mám tolik závodů v krátkých zbraních, že na dlouhé nemám čas. Ale zkoušel jsem to také. Myslím si, že je to zajímavá a náročná střelecká disciplína. Pro dlouhé zbraně jsou možností dost omezené, jsou zde problémy i se střelnicemi.


• Sportovní střelbu u nás zastřešuje Český střelecký svaz. Jak je to se zajištěním praktické střelby?

Založili jsme v České republice „Českou asociaci PPC 1500“, aby se lidé mohli zaregistrovat i z důvodu pořádání mezinárodních soutěží, národních pohárů, Mistrovství republiky a porovnat tak svoje schopnosti a dovednosti a reprezentovat tak ČR v této disciplíně.


• Často závodíte. Koho reprezentujete?

V civilních soutěžích jsem dříve střílel za ČZUB, nyní za asociaci české republiky PPC 1500 . V policejních soutěžích za Policii ČR nebo oddíl SKP RAPID Praha.


• Výčet vašich úspěchů na střeleckých soutěžích by byl velice obsáhlý. Vyberte ty, kterých si nejvíce ceníte?

Asi všech medailí ze Světových policejních her. Zúčastnil jsem se jich několikrát od roku 1996 a vždy jsem přivezl minimálně dvě medaile a to jak v PPC1500 tak i v IPSC kde střílím revolverem. Nejradši vzpomínám na (WPFG) světové sportovní policejní hry v americkém Indianapolis, kde jsem na začátku závodu nervozitou ztratil osm bodu a i s touto ztrátou jsem nastřílel 1484 bodů (max.1500) a vyhrál tak kategorii mistrů.
Nejvíce si cením titulu Halového mistra světa v disciplíně Auto-Pistol Match z roku 2001 a taky vítězství Overall Agregate (sdružený závod revolverů a pistolí) na závodech Rocky Mountain Nationals - Raton v Novém Mexiku kde jsem nastřílel taky nejlepší současný nástřel v ČR 1489 bodů z 1500 možných.


• Kdo vás podporoval a kdo trénoval?

Podpora většinou přichází od sponzorů, dobří kamarádi, kteří jsou aktivní v civilu, mají firmy které prosperují a tak mají možnost a zejména chuť mě podporovat. Jsou to většinou taky bývalí aktivní sportovci a fandové do střílení. Podporuje mě taky firma Sellier a Bellot, a.s. Vlašim, která mi částečně vypomáhá s municí. K druhé polovině otázky jak už z úvodu může být zřejmé, jsem, dá se říct, samorost a nejvíc vděčím své vytrvalosti a houževnatosti, ale taky jsem se hodně dovedností snažil okoukat ve světě od starších a ještě lepších střelců.


• Jak vidíte vývoj střeleckého sportu?

I střelba jako všechny sporty se potýkají s nedostatkem finančních prostředků. Je to velice náročný sport na financování jak přípravy, tak na cestovní výdaje a startovné. Když jsou soutěže v zahraničí, je potřeba počítat i s výdaji na ubytování.
Je jen věcí samotných střelců a střeleckých klubů nebo asociací, jak se s tím vypořádají a získají pro tento sport sponzory, což není tak jednoduché.

Přeji vám, aby abyste měl přesnou mušku a pevnou ruku, a střelectví jakožto sportu i štěstí při shánění financí.